Historie zeleného statku

Zdoňov ( dříve Merkelsdorf) oslavil 660 let od první písemné zmínky v roce 2019 a bylo by pěkné říct, že už tehdy tu zelený statek stál, ale doložit se nám to dosud nepodařilo. Víme jen, že v těchto místech hospodařili lidé. Zúrodňovali kamenitou horskou půdu, která jim jen málo vracela za pot a krev ceděnou na větrných lukách a polích. Většině běžně pěstovaných plodin se totiž v mrazivé kotlině příliš nedařilo, ale jedna rostlina se přeci jen našla. Byl to len. Len v době bez umělých vláken skýtající široké využití od provazů až po oblečení. Pěstoval se zde na velkých výměrách a v místních pazdernách se i zpracovával. Jen díky výdělkům z prodeje lnu byl z malé chaloupky vystavěn dům , který i dnes upoutá svou krásou. Zelený statek.

Těm, kterým vděčíme za to, že tu dnes stojí Zelený statek je rodina Rennerova. Do zdejších divokých konči doputovali v sedmnáctém století z rakouských Alp a usadili se zde. Na středoevropské poměry drsné horské podnebí jim připadalo vlídné a o hodně mírnější než alpská divočina, a tak jim hospodářství začalo vzkvétat.

Zakladatelem dynastie byl Anton Renner a určitě netušil, jak právě jeho jméno bude svázáno s historií rodu a zeleného statku. Jeho potomci zde hospodařili staletí a Antonů se tu v průběhu času narodilo hned pět. Ten, který dobudoval statek do dnešní podoby byl Anton IV se svou manželkou Marianne /roz. Patzelt/ roku 1886. Patřil k největším statkům Merkelsdorfu a do dáli zářil svou zelenou fasádou. Tak velké hospodářství vyžadovalo opravdu hodně práce, přesto si Anton Renner našel čas i na jinou činnost. Byl vášnivým hudebníkem a členem místní kapely, kde hrál na lesní roh. K hudbě vedl i své děti a patrně to dělal velice dobře, neboť jeho syn Emil se ukázal natolik zdatným hudebníkem, že místní dvacetijedna člennou kapelu dokonce řídil a to i v památném roce 1928, kdy slavila 100 let od svého založení. Mužští členové rodiny si z generace na generaci od roku 1804 předávali turisty velmi oblíbenou a pro Rennerovi lukrativní živnost. Jednalo se o hraní na lesní roh a střílení z děla v Adršpašských skalách v místech, kde se dnes říká "Na ozvěně". Bylo to v době počátků turismu a už tehdy se na statku občas ubytovali návštěvníci objevující krásy zdejšího kraje. Vrchnost tuto činnost Rennerovým povolila pouze za předpokladu, že ubytovací kapacity panského hotelu již byly naplněny.

Poslední velkou přestavbu statek prodělal po březnovém požáru v roce 1932. V tu noc hořely v Merkelsdorfu dva statky, což vyvolalo hodně otázek, ale důvod vzplanutí se četnictvu nikdy nepodařilo objasnit. Začala velká oprava a zelený statek povstal z popela v nové kráse. Byl obestavěn zadní trakt o 1,5 m dál do zahrady a napojen na novou stodolu navazující na dům. Tuto přestavbu prováděl syn Emila Rennera pojmenovaný po svém dědečkovi, Anton. Pak nastaly těžké časy pro všechny obyvatele Merkelsdorfu, druhá světová válka. Povolávací rozkaz odvedl všechny syny Rennerových do války. V zeleném statku zavládla nejistota a strach, ale zemědělská produkce nesměla ustat. Naopak bylo vyžadováno její navýšení a to znamenalo mnoho práce navíc. Do těchto krušných časů plných obav a těžké dřiny postupně začaly přicházet tragické zprávy z ruské fronty. Všichni synové Rennerových padli. Najednou už nebylo pro koho dřít od rána do večera, už nebylo s kým hrát na lesní roh , nebylo komu předat dílo mnoha generací Rennerů. Zelený statek byl prodán!

Novým majitelem se stal Josef Jüptner. Tento obchodník v Merkelsdorfu vlastnil již více nemovitostí, a tak statek pronajal Leopoldu Fliederovi, který v něm hospodařil až do konce války.

Kolo dějin se pootočilo a v platnost vstoupily Benešovy dekrety, na jejichž základě byli obyvatelé domu odsunuti do Rostoku v Německu a Zelený statek osiřel. V roce 1947 ovšem znovu ožil.

Za svůj nový domov si ho vybrala rodina Kožárských, která vyslyšela volání staré vlasti a opustila Volyňské roviny, aby našla nový domov v opuštěném pohraničí Československa. Hospodařili podle znalostí, které si přinesli z Volyňských rovin a první rok třeli bídu s nouzí. Podhorské klima vyžadovalo jiný přístup, kterému se teprve museli naučit. Druhý rok už, ale byla úroda zdrojem radosti a třetím rokem se dokonale adaptovali na místní podnebí a slavili úspěch. Pak, ale přišla rána v podobě kolektivizace. Znárodnění bylo poslední velkou ranou pro těžce zkoušený kraj. Všechny velké statky ze dne na den ztratily zdroj svých příjmů a jejich majitelé se stali zaměstnanci. Měsíční výplata už na údržbu tak velkých budov nestačila a krajina se začala měnit. Nastalo období stagnace a úpadku.

Zelený statek, ale osud většiny jiných hospodářství nesdílel. Pan Josef Kožárský se totiž odmítl podvolit tlaku dějin a do JZD nevstoupil. Soukromě hospodařil dál až do roku 1960, kdy už byl posledním hospodářem ve Zdoňově. Pole byla oseta, v chlívě bučelo osm krav a řehtaly dva koně. Společenský tlak, ale byl už příliš velký, a tak pan Kožárský vstoupil do JZD. I přes nepřízeň osudu statek stále žil a jeho stáj také. Patřilo k němu malé políčko s mákem a zeleninová zahrádka. Ve stáji zůstal poslední kůň a slepice s králíky stále připomínali upadající slávu velkostatku. Hospodařilo se v malém dál až do smrti pana Kožárského. Celý den kosil louku a večer unaven celodenní prací ulehl do postele a zemřel. Bylo mu 89 let.

Dům poté v roce 1993 koupil Zdeněk Kindl malíř a bohém. Jeho plány se statkem byly velkolepé a se zemědělstvím už nesouvisely. Byla započata rekonstrukce, která hned v počátcích skončila. Dům začal chátrat a nakonec, byl opuštěn. Několik let byl na prodej, ale nikdo o něj neměl zájem, neboť cena neodpovídala jeho zuboženému stavu. Pak se, ale stal zázrak a dům si vybral své nové majitele. Dva šílence, kteří viděli krásu tam, kde ostatní viděli trosky. Blázny, kteří vydali všechny své síly a síly svých dětí, aby domu vrátili původní krásu, a dokonce i původní barvu. Manželé Petr a Míša Prokopovi se svými dětmi Lukášem, Petrem a Pájou.

Zelený statek dnes slouží k ubytování turistů a nese jméno Svatého Prokopa, jehož ostatky jsou uloženy v nedalekém Broumovském klášteře. Obroda statku stále pokračuje a pokud i vy strávíte pod jeho střechou alespoň jednu noc, stanete se součástí příběhu a přispějete k dalšímu rozkvětu Zeleného statku.